This is the end...?!

8. března 2013 v 21:12 | Mrs. Inspiration |  me
nevím, co dělat... je mi to tak strašně líto. milovala jsem psaní sem. celou svou duší. ale někdo se mi tam naboural a já zde mám hodně osobních informací. už se bojím, že bych se vám nedokázala tolik otevřít.
zkopíruju si čánky a tenhle blog nejspíš zruším.
chtěla jsem napsat něco dlouhého, melancholického ale... shit happens. v poslední době mám 4 největší přání: chodit spát brzo, odmaturovat, mít uklizený pokoj a nejíst moc na noc. vždycky když mám pocit, že mám všechno pod kontrolou (a teď vyjímečně nemyslím jídlo) celé se to brzo posere.
milovala jsem to tady. jednou se k vám vrátím. jinak Líbající

 

sladké sny, buď sbohem rozmrzelosti...

6. února 2013 v 21:43 | Mrs. Inspiration |  me
jsou dny, kdy na vás padne původní život. bojíte se vykročit dál. zamrzli jste v kolovrátku života, který už vám neříká pane a vy ho musíte dokončit. ještě chviličku...
zítra vstanu a budu víla. víla pohádková. nemusíte dosáhnout dokonalosti. ta dokonalost je ve vás. žijte svůj život jako sen.
přijímejte a dávejte radost, však nikdy se nevydávejte ze zásob. pamatujte... vy jste nejdůležitější. nemusíte se nikomu zavděčit, nikoho přesvědčovat, že za to stojíte. nenechte emocionální upíry paralyzovat vaše šťastné rozpoložení.
jsem víla. víla londýnská. víla snová a sladká. víla zamilovaná. víla - psycholožka. víla - dítě.
jsem majitelem svého života a kreslím si tu cestu duhovými barvami...


vážení

4. února 2013 v 21:29 | Mrs. Inspiration |  me
tak jsem se po strašně dlouhé době zvážila a můžu být jenom spokojená, mám zase o kilo míň. dnešní počasí bylo ale na piču, byla jsem jakási agresivní, ve škole jsem vůbec nedávala pozor. původně jsem se měla odpoledne učit a uklízet, ale přišla jsem domů unavená a místo toho se jenom tak poflakuju a čumím na seriály. no co už... S vyplazeným jazykem
pozitivní aspoň je, že jsem si dnes zašla na velice příjemnou masáž a volali jsme si skoro hodinu s miláčkem, je to taková strašná pusinka. ptal se mě, jakou si má brát kravatu, aby ke mně ladil na plese. jako kdyby z nás dělal něco oficiálního...
je to strašně příjemný a pěkný, ale na druhou stranu se tomu bráním úplně podlehnout. D. mě opravdu zranil a já si teď v době maturit nemůžu dovolit být v nerovnováze Nerozhodný

 


thin redheads IX.

4. února 2013 v 15:00 | Mrs. Inspiration |  Thinspiration

















nedobrovolná liposukce =P

3. února 2013 v 23:51 | Mrs. Inspiration |  Jídelníčky
bříško krásně splasknuté, jsem úplně prázdná, ale motá se mi z toho hlava a mám strašný hlad Plačící zasrané střevní obtíže. dnes jsem nemohla vůbec nic jíst, aniž bych ihned běžela na záchod. no na piču... S vyplazeným jazykem
ale aspoň mám tu moji lásku. pana L. Líbající he seems perfect to me


Jak se efektivně učit

3. února 2013 v 22:00 | Mrs. Inspiration |  healthy lifestyle

Cílevědomost je to nejdůležitější - pokud něco chceme a jdeme si za tím, pak není takový problém toho dosáhnout. Jen je důležité "vědět jak na to".

Naše tělo a náš mozek funguje určitým způsobem a nemá cenu do něho tlačit něco jinak, než jak to potřebuje přijmout.

1. Křivka zapomínání


Křivka zapomínání
(Foto: oficiální zdroj)



Tak tohle je ona. Sami můžete vidět, jak rychle lidský mozek zapomíná. Dá se říct, že skoro hyperbolicky. Ve chvíli, kdy se něco naučíme, tak za necelých 20 minut toho víme jen šedesát procent. Druhý den víme něco přes třicet a třetí den už ani to ne. Když budeme z této křivky vycházet, pak nebudeme mít problém si něco zapamatovat. Když přijdeme ze školy domů, je dobré si před tím, než se vrhneme na učení na příští den, přečíst to, co jsme tento den probrali. Ano, stačí si to jen přečíst. Až se to budeme za pár dní učit, tak už budeme kolem dvaceti procent umět a bude se nám to učit snadněji.

Dostali jsme se tedy k samotnému učení. Příští den píšeme písemku, chtěli bychom to umět alespoň na 90 procent. Pak je opravdu důležité si to po naučení ještě do dvaceti minut zopakovat. Potom počkat hodinu a zase si to zopakovat. Pak si to stačí přečíst třeba ještě jednou před odchodem do školy - a pravděpodobně zjistíme, že už to stejně všechno umíme. Opakování učiva dvacet minut po naučení, a pak hodinu po naučení - to je opravdu důležité a usnadní nám to práci. A i když to tak nevypadá, tak nám to ušetří čas.


2. Dejme mozku oddech

Je dokázané, že lidský mozek po 20 minutách potřebuje pět minut odreágování, aby byl schopný se soustředit. Po dalších 20 minutách potřebuje ale už alespoň 10 minut. Dobří učitelé to ví, a tak po polovině hodiny zařazují nějakou hru nebo soutěž. Nebo debatu. A také proto hodiny ve škole trvají 45 minut. Samozřejmě, že tato doba, kdy je mozek schopný se naplno soustředit, je individuální, ale v průměru to opravdu dělá těch dvacet minut. A po delším učení (třeba po dvou, třech hodinách) je důležité zařadit i delší přestávku - třeba si udělat čaj, najíst se, jít si zasportovat. Menší děti (první, druhá nebo i třetí třída) to mají trošku jinak, ty se lépe soustředí ráno a v kuse, protože je delší pauza naopak rozhází a odtrhne od soustředění. Proto také mají ve škole hned ráno matematiku a češtinu - a pak už jen tělocviky, hudebky, výtvarky.

3. Sova, nebo skřivan?

Je docela užitečné si zjistit, zda se nám lépe pracuje brzy ráno, a nebo pozdě večer. Já jsem jasná sova, mnohem lépe se mi pamatuje to, co se naučím večer, a pak to prostě "přespím" - přes spánek se mi to všechno tak nějak usadí a urovná, získám v naučené látce řád a přehled. Ráno nejsem schopná se na učení soustředit. Sestra to má naopak - večer odpadá, ale dokáže vstát ve čtyři hodiny a učit se ráno. Říká, že když se něco naučí večer, tak to potom zaspí a všechno zapomene. Je proto důležité si zjistit, co nám vyhovuje víc.

4. Využívejme "slepé chvilky"

Typická slepá chvilka je čekání na autobus. Když budeme u sebe neustále nosit vytisknutá slovíčka angličtiny, tak je stačí vytáhnout a párkrát přečíst před tím, než autobus přijede. My lidé totiž neustále někam spěcháme - a pak taky neustále někde na něco/někoho čekáme. Tak proč nečekat užitečně.

5. Pišme si taháky

Na taháky píšeme vždy to, co je v dané látce nejdůležitější. Je to vlastně takový přehled, protože podrobnosti se nám na tahák nevlezou. Napsáním taháku si ujasníme, co je důležité, co méně a získáme přehled. Jen trochu odrazuji od použití taháku. Vím, že spousta lidí bude říkat, že daná látka jim už stejně k ničemu nebude - ale mít nějaký takový všeobecný přehled je v dnešní době důležité a vypadat jako idiot snad nikdo nechce.

Já svůj první tahák použila až ve čtvrťáku na střední, protože jsem se učila na maturitu a už jsem neměla čas se učit jiné věci. To ale ve škole byla už tak uvolněná atmosféra a lidé byli tak nervózní, že nám dokonce někteří učitelé nematuritních předmětů užití taháku povolili - v dějepise nám ho profesorka dokonce i vytiskla. Sama říkala, že si nedělá naděje, že by se pár dní před maturitou někdo učil na nematuritní předmět - a že si mnohem více zapamatujeme, když nám udělá přehledný tahák a my v něj budeme informace hledat, než kdybychom se na to vykašlali úplně a ona nám nasekala pětky. Svým přístupem u nás opravdu získala respekt.

Když už ten tahák potřebujete použít, tak si dejte pořádný pozor, aby vám ho učitel nenašel. Pokud ho najde, tak už nebudete mít možnost se v jeho očích vyzvednout - každou písemku, kterou napíšete, si daný učitel bude myslet, že jste to opsali. Ztratíte důvěru učitele, ztratíte respekt - a budou s vámi jednat jako s malým dítětem. To už je jenom kousek od toho, aby si na vás učitel zasedl. A to opravdu není příjemné.

6. Učit se, ale nebýt šprt

Šprt je člověk, který kvůli svým známkám potápí své spolužáky a - jak se lidově říká - leze učitelům do zadní časti těla. Je všeobecný omyl, že šprt je člověk, který se pořád učí - ono šprt se vlastně ani učit nemusí, pokud je schopný si známky zajistit jinak. Šprtovi nejde o vědomosti, ale o známky. Řeknu vám, že jsem šprta v životě potkala jen jednoho - a naprosto to stačilo. Člověk, který se dokázal na začátku hodiny přihlásit a říct učiteli, že minule říkal, že bude zkoušet spolužáka XXX, a teď na to zapomněl. Někoho takového nemá ve škole nikdo rád. Ve chvíli, kdy bude potřebovat pomoct, nikdo nepomůže.

7. Nebýt na to sám
Jsou předměty, které se mnohem lépe učí ve skupině. Mezi tyto předměty většinou patří matematika, informatika, fyzika, často ale také chemie nebo deskriptivní geometrie. Spousta lidí si myslí, že když chtějí dobré známky a budou se na učení opravdu soustředit, tak to zvládnou sami. Většinou to ale tak není, každý občas potřebuje pomoct. Je jen opravdu málo lidí, kteří vynikají ve všech předmětech, vždy se najde něco, co nám nejde tak, jak si představujeme. V předmětech, které jsem napsala, je důležité pochopení látky, ne jenom naučení se něčeho mechanicky. K pochopení látky nám můžou pomoct spolužáci. Jednou jeden příklad vypočítá lépe spolužák a poradí ostatním, jak na to, podruhé to můžete být vy - a pomoci spolužákům. A také se mnoha lidem učí lépe ve dvojici, když se mohou navzájem zkoušet.



Pokud máme s něčím problém, nebojme se požádat spolužáka/spolužačku o pomoc. Je lepší podchytnout to ze začátku, než čekat, až se v tom začneme topit (a topit se většinou začínáme pár hodin před písemkou) - pak je volání o pomoc už často zbytečné. Matematika, informatika a jiné předměty, na které je potřeba logické myšlení - tam se s námi případná chyba bude táhnout pořád. Pokud se nenaučím sčítat, tak nikdy nemám šanci naučit se násobit.

Další předměty, které je lepší se učit ve skupině, jsou jazyky. Pro naučení jazyka je důležité především mluvit, mluvit a mluvit - a spousta lidí si připadá blbě, když mluví do zdi. Místo zdi použijte kamarádku.

8. Vyhledávejte informace a doprovodné obrázky
Mnohem lépe se nám bude učit, když si k dané látce zapamatujeme nějakou zajímavost. Při případném zkoušení ji klidně můžeme využít. Také nám může pomoct, když si vyhledáme obrázky. V době internetu to přece není problém. Když v češtině bereme nějakého spisovatele, vyhledejme si jeho obrázek. Mnohem lépe nám pak učivo při písemce naskočí, když si přečteme jeho jméno a napadne nás: "Jo, to je takový ten brýlatý s bradkou". Snažme se učivo pochopit.

9. Tvořme si mnemotechnické pomůcky
Všichni to známe. Hy, chy, ky, ry, dy, ty, ny, na zdi visí hodiny. Jedna malá hloupá básnička nám pomohla pamatovat si tvrdé souhlásky celý život. Pokud vám chemický vzorec připomíná kněze se zvednutým křížem, tak proč si to takhle nepamatovat. Čím více bude utvořená pomůcka legrační, tím lépe se nám bude pamatovat.

10. Neberme to příliš vážně
Tohle je bod, který mi celý život dělal problém - někdy jsem se naprosto zbytečně nervovala. Každý víme, že jedna vlaštovka jaro nedělá, jedna pětka nikdy nikoho nezabila, prostě se potom "nějak" opraví. Ne vždy se prostě zadaří, někdy toho máme moc a prostě se stane, že se nepřipravíme nebo máme "okno". Čím více to ale budeme řešit, tím hůř se budeme cítit, daný předmět začneme nenávidět a každá další písemka bude horor.

Není nic horšího, než když máme k nějakému předmětu odpor. Vždycky se nějaký takový najde - nějaký, který se prostě učit nechceme, bytostně nás to nebaví. Často je to také učitelem, který nás ten předmět učí. Asi je nejlepší se pak na takový předmět dívat s nadhledem, vykašlat se na to, že je učitelka semetrika a myslet především na sebe - naše (duševní) zdraví je důležitější, než známky. Snažme se učit se zájmem, proto, abychom danou látku uměli, ne proto, že se do toho nutíme. Ono totiž ta otravná věta, že se učíme především pro sebe, zase není tak od věci.


Blake Lïvely

3. února 2013 v 21:45 | Mrs. Inspiration |  Thinspiration








charming Líbající

můj nejmilejší film :*

3. února 2013 v 21:30 | Mrs. Inspiration |  culture
Amélie je mladá osamělá a stydlivá dívka. Tyto vlastnosti jsou dány jejím dětstvím. Nechodila do školy, matka-učitelka ji vyučovala doma. Jediného přítele - rybku se sebevražednými sklony musela vylít kvůli matčině hysterii do místního kanálu. I když v dětství toužila po dotyku rodičů, jediného, kterého se dočkala, byl při pravidelné každoměsíční zdravotní kontrole od jejího otce. Později matka zemřela pod turistkou páchající sebevraždu skokem z věže kostela a otec se od té doby omezil pouze na zkrášlování hrobu Améliiny matky. Jak jen to bylo možné, tak se Amélie osamostatnila. Všechny tyto momenty Améliina dětství jsou zachyceny v rychlém sledu hned v úvodu filmu. Ačkoliv se jedná často o smutné situace, jsou podány vtipně s určitou dávkou černého humoru a s důrazem na to, jak zdánlivě nepodstatné věci hrají v lidském životě důležitou roli.
Nyní žije Amélie sama v bytě, ve kterém jednoho dne nalezne malou krabičku patřící kdysi bývalému majiteli tohoto bytu. Krabička obsahuje upomínkové předměty ze života onoho člověka - fotky, talismany apod. a Amélie se rozhodne, že pokud navrácení krabičky zapůsobí na jejího majitele, zasáhne do života i jiných lidí. Vrácená krabička u něj vyvolá vlnu vzpomínek a také několik pozitivních předsevzetí. Tak začne Amélie ovlivňovat osudy lidí pohybujících se v jejím okolí, a to vždy velice důmyslným způsobem. Zde začíná film dostávat pohádkový nádech. Hlavní hrdinka se zamiluje do jednoho mladíka. Nemá však odvahu se s ním seznámit. Při všech jejích plánech totiž stojí nepozorována v pozadí. Aby překonala svůj stud a odhodlala se k tomuto kroku, musela by vystoupit z této anonymity, a toho se právě bojí. Sama sebe obhajuje zbabělou myšlenkou, že nejprve má člověk pomáhat druhým lidem, a pak myslet na sebe. Amélie je v některých situacích stydlivá, jindy však působí sebejistě a vychytrale, například když uskutečňuje své plány, které provádí velice promyšleně. Její způsoby, jak pomoci lidem zlomit jejich smutek či zaslepenost, nebo jak uškodit sobcům, jsou originální. Právě jejich nevšednost a propracovanost jsou jedny z faktorů, které mohou diváka pobavit a díky kterým ho film zaujme.
Stejně jako všechny její plány, jak zasáhnout do života druhých, je i způsob, jakým se snaží seznámit s mladíkem, komplikovaný. Ze strachu z opuštění své anonymity volí neustálé oddalování vlastního seznámení, což jí dodává z pohledu mladíka na tajuplnosti. Při vymýšlení plánů popouští uzdu své představivosti, to se promítá i do filmu v prolínání obrazů ze světa fantazie se skutečnými situacemi, přesto film vyznívá jako reálný příběh.
Po celý film na diváka dýchá ryze francouzská atmosféra tvořená jednak typickou francouzskou hudbou a jednak barevným prostředím Paříže. Důraz na barevnost je kladen ve většině scén, například celý byt Amélie je laděn do červené barvy, která dobře vystihuje hřejivý charakter Améliiny postavy.
Film na mě působil velice pozitivně, mohl by se docela dobře stát návodem, jak v dnešním světě páchat dobro.
Amélie z Montmartru získala řadu ocenění, například na letošním mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech získala s přehledem hlavní cenu.
Lenka

a M

a ještě k tomu ten nejnádhernější soundtrack k melancholickým večerům, kdy vám hoří svíčka v pokoji, vy popíjíte víno a píšete básně Líbající


tady ho máte celý, víc než doporučuju Mrkající

5 rychlých a zdravých večeří za 30 minut

3. února 2013 v 21:00 | Mrs. Inspiration |  Jídelníčky
Co rychle, pestře a vyváženě připravit, aby si pochutnala celá rodina? inspirujte se třeba našimi recepty.
5 rychlých a zdravých večeří za 30 minut

Večeře za 30 minut

Věříme, že čerstvé suroviny nepotřebují hodinovou úpravu. Naopak, čím kratší dobu je tepelně upravujete, tím lépe. Zachovají si totiž své výživové hodnoty i chuť.
Ideální kulinární úpravou je vaření v páře, ale i příprava na nepřilnavé pánvi čielektrickém grilu bez přidaného tuku. Panenské oleje si nechte na dresink do salátů,jejichž období právě začíná.

Recepty:

Krůtí kousky s brokolicí, sezamem a bramborami

Ingredience na 1 porci:
120 g krůtích prsou 100 g brambor 50 g brokolice
50 g sýra cottage
5 g sezamových semínek 1 lžíce
řepkového oleje
sůl pepř
Postup: Brambory uvaříme ve slupce. Krůtí prsa nakrájíme na kousky, osolíme, opepříme a orestujeme na trošce řepkového oleje dozlatova. V napařovací nádobě uvaříme brokolici. Na talíř vyskládáme hotové maso, brokolici a brambory, ozdobíme
sezamovými semínky a sýrem cottage.
Tip: Sýr cottage můžete nahradit dipem z bílého jogurtu s čerstvými bylinkami.

Rizoto s mrkví, hráškem a parmazánem

Ingredience na 1 porci:
100 g uvařené rýže
100 g hrášku 100 g mrkve
100 ml zeleninového vývaru
10 g parmazánu 1 jarní
cibulka 1 lžička olivového oleje sůl pepř rozmarýn

Rizoto s mrkví, hráškem a parmazánemRizoto s mrkví, hráškem a parmazánem

Postup: Na trošce olivového oleje orestujeme jarní cibulku, přidáme
hrášek a na kostičky nakrájenou mrkev. Podlijeme zeleninovým
vývarem, přisypeme omytou rýži, přidáme lístky rozmarýnu, sůl
a pepř. Promícháme a dolijeme vodou asi tak 1 cm nad okraj
rizota. Přiklopíme a dusíme na nižší teplotě doměkka, asi 20 minut.
Podáváme ozdobené parmazánem.
Tip: Vyzkoušejte také se zelenými fazolkami a kousky ryby.

Kuřecí steak na asijský způsob

Ingredience na 1 porci:
120 g kuřecích prsou
100 g vařené rýže
100 g fazolových lusků
2 lžíce čerstvě vymačkané šťávy z pomeranče 1 lžíce šťávy z limetky 1 lžička pomerančové
kůry 1 lžička zázvoru 1/2 lžičky chilli 1 lžička olivového
oleje
sůl pepř
čerstvá máta

Kuřecí steak na asijský způsobKuřecí steak na asijský způsob

Postup:

Kuřecí prsa osolíme, opepříme a orestujeme z obou stran na trošce
olivového oleje. Podlijeme šťávou z pomeranče a limetky, přidáme
kůru z pomeranče, nastrouhaný zázvor a chilli a dusíme krátce
doměkka. Mezitím uvaříme fazolové lusky v napařovací nádobě.
Na talíř dáme rýží, maso a fazolové lusky, zalijeme omáčkou
a ozdobíme čerstvou mátou.
Tip: Pro sladkokyselou verzi lze přidat 1 lžičku javorového sirupu.

Špagety se šunkou, zeleninou, limetkami a bylinkami

Ingredience na 1 porci:
100 g uvařených špaget 3 plátky dušené šunky (3x 15 g)
10 g kaparů 100 g salátové okurky 1 jarní cibulka
1 lžíce šťávy z limetky 1 lžíce olivového oleje sůl pepř
čerstvá máta

Špagety se šunkou, zeleninou, limetkami a bylinkamiŠpagety se šunkou, zeleninou, limetkami a bylinkami

Postup: Špagety uvaříme na způsob al dente. Ještě horké těstoviny smícháme se šunkou nakrájenou na tenké plátky, s kapary, nasekanou cibulkou a na půlměsíčky nakrájenou okurkou.
Připravíme si dresink z olivového oleje, šťávy z limetky, soli, pepře
a nasekané čerstvé máty a vmícháme do těstovin.
Tip: K těmto špagetám se hodí i troška čerstvého kozího sýra.

Losos s cuketami a kuskusem

Ingredience na 1 porci:
80 g lososa 80 g vařeného kuskusu 50 g cukety
5 g mandlí 1 jarní cibulka 1 lžička olivového oleje sůl
pepř kadeřavá petrželka

Losos s cuketami a kuskusemLosos s cuketami a kuskusem

Postup: Kuskus připravíme podle návodu. Lososa z obou stran osolíme,
opepříme a pokapeme šťávou z citronu a orestujeme na trošce olivového oleje. Přidáme na kostičky nakrájenou cuketu a podusíme doměkka, asi 3 minuty. Hotovou rybu podáváme s kuskusem, nasekanými mandlemi a čerstvou petrželkou.
Tip: Lososa můžete nahradit treskou nebo pstruhem.

Rehabilitační cvičení

3. února 2013 v 20:30 | Mrs. Inspiration |  sport
nejen posilování a rychlá spalovací cvičení jsou důležitá, ale také protahovací rehabilitační cvičení. je potřeba podsílit svaly s největší tendencí k ochabování - mezilopatkové svaly, bedra, svaly středu těla. na této strránce najdete vypracovaný systém několika cvičení, která vám rozhodně pomůžou od bolesti zad Mrkající

http://www.fitnesstv.cz/rehabilitacni-cviceni


Kam dál